ISA

28. dubna 2007 v 17:33 |  TASEA
ISA
ISA :
HESLA: led, chlad, klid, nehybnost, praproud, přijetí, zahloubání, zastavení.
ISA je jedenáctou runou a představuje kosmický led, který vyvěrá ze světa zvaného Niflheim. Vytváří tak protipól k runě FEHU. ISA reprezentuje statický princip odporu a z něho vyplývající a vyvstávající koncentraci na podstatné záležitosti. Je brzdící protisílou evoluce, která v cyklickém rytmu nechává zmrznout jakýkoli růst, aby po nutné etapě klidu mohlo vše znovupovstat s posílenou energií. Její vlastnosti jsou mocné a chladné a můžou ohrozit život člověka i při krátkodobém působení. Nordické kmany a lid severských oblastí vůbec, stál boj proti elementu chladu a zimy mnoho energie a času...
Karta ISA vypovídá o životním stádiu sebereflexe a z něho vyvstávajícím smyslu pro transformaci hlubokého poznání. Pokud nám v tomto období vnitřního ponoru stojí v cestě nějaké překážky a problémy, jsme schopni je nejen odhalit, ale i poznat jejich význama účel. Klid a uvolnění získávají v této etapě našeho života na důležitosti. Nesmí však vést k úplné izolaci a pasivitě, ale mají být využity ke koncentraci na to, co je podstatné. Tak se s nabytou sebeduvěrou úměrně zvyšují i možnosti našeho vlivu. V mezilidských vztazích signalizuje tato runa ochlazení emocí, především kvůli nesouladu mezi hodnotovými žebříčky a představami obou partnerů. Pokud momentálně žijeme bez partnera, je ISA nezanedbatelným ukazatelem našeho hlubokého pochopení samoty. Dává nám možnost poznání, že partner nemá být nikdy a v žádném případě zneužíván a brán jako ,,náhražka,, vlastního vnitřního vedení a smyslu života.
Když si kartu s touto runou vytáhneme vzhůru nohama, upozorňuje nás na zablokování a ,,ztuhnutí,, různých sil a energií. Citový chlad, tvrdost, zahořklost a odcizení sobě samým i světu, to jsou další témata této runy. Vážné oslabení naší vůle a tím i schopnost odporu, egocentrizmus a zaslepenost vlastními zájmy nebo potřebami druhých, povedou k narůstajícímu úbytku našich životních sil. Neodkladně by mělo dojít ke změně současné situace. Duchovní nebo světská osamělost může sice přinést poznání o potřebě pokory a skromnosti a přesvědčení o vlastní pomíjivosti, ale nesmí přerůst ve vyhýbání se životu, zbabělost a nepřátelství. To nás totiž obírá o všechnu energii.