Tasea - Týna s Bubíkem blogují na Blog.cz

Mívám výčitky svědomí, že poslední dobou moc na Blog nechodím. Dokonce jsem si pohrávala s nápadem, že svůj bloček úplně zruším - ale vymazat vzpomínky na to, co mám ráda není tak jednoduché. Třeba moji kočičáci co existují už jen ve vzpomínkách si tady v kyberprostoru spokojeně vegetí ... no tak je přeci nemůžu jenom tak smáznout ne?

Pravdou je, že na FB lezu pořád, jsem tam ve spojení s kamarády, které jsem už léta neviděla a ani jsem už nedoufala, že je ještě někdy potkám. Taky pár "nových známostí" mám za sebou, takové ty vysněné a nebo v minulosti nedosažitelné :o) a najednou stačí párkrát kliknout ... Pravdou ale zůstává, že ne všechno by internetový svět měl vědět.

Když jsem se koncem června povalovala na sluncem vyhřátém pobřeží Chorvatska, daleko od veškerého bláznění a stresu civilizace, zasáhla mne zpráva o smrti Michaela Jacksona jako blesk.

V první chvíli jsem myslela, že jsem jen špatně rozuměla přehledu zpráv, protože jsem se z dlouhé chvíle pokoušela naladit nějakou poslouchatelnou stanici.

Bylo mi jasné jaká se spustí mediální smršť, ale že jsou lidé až tolik senzace chtiví a bezohlední, bez sebemenší úcty k bližnímu, mne opravdu překvapilo.

Média se šťourají v jeho nesoukromém soukromí a vytahují na světlo to, co by mělo již zůstat v zapomění.

Nepatřím zrovna mezi Jacksonovy fanoušky, ale všechen ten cirkus okolo jeho smrti mne donutil k zamyšlení nad tím, jaký to vlastně byl člověk. Měl slávu, peníze a přitom odešel ze světa chudý jako kostelní myš, protože byl opuštěný, nikým nepochopený, nemocný a osamocený i přes veškerý ten svůj luxus a pozlátko.

Přeji si, aby jeho dušička konečně nalezla klid.

Tak jsem se zase přesvědčila o tom, jak dokážou být lidé zlí. Článek o partičce hejsků, co se baví pohledem na otřesný rádobyzápas opilé kočky a pitbula, mne dohnal k zamyšlení nad tím, co všechno můžeme od takových lidí ještě čekat. Doufám, že dojde k příkladnému potrestání, protože tady nejde pouze o utýrané zvíře, ale o postoj mladých lidí k hodnotě života. Takové jednání nás ohrožuje všechny, vždyť co když poštvou psa na kočku jednou a na člověka třeba podruhé? Ten, kdo se baví pohledem na takovou hrůzu a nemá ani malinkou snahu tomu zabránit,nemůže mít zábrany ani u daleko horších činů.

Pomalu se rozkoukávám v tom našem Novém roce 2008 a už je mi ouvej. Za těch prvních sedm dní mám všeho plný zuby tak, že bych se nejraději vrátila do roku starého, ale bohužel to nejde. To co se začíná klubat ze zdravotnických poplatků je pěkné vydřidušství. Platím si z každé mzdy nemalou částku na zdravotní pojištění a zajímalo by mne kam mé peníze jdou, když budu muset platit ještě jednou hotově nějaké poplatky. Všude se hlásalo, jak budou tyto poplatky nepatné a pak zjistím, že se místo oněch zanedbatelných třiceti kaček bude cálovat daleko víc. V případě, že se někomu z mé rodiny udělá natolik zle, že budu muset zavolat pohotovost i s lékařem, vypláznu z peněženky 2.350,- Kč..., mimčo které se narodí předčasně, bude taky platit za to, aby mohlo vůbec existovat... chápu, že je to ,,dobře myšlené,, opatření proti simulantům, co zneužívají zdravotnictví a marodí si na úkor druhých - jenže to má háček, páni ministři se dívají na celý národ jako na simulanty. Já osobně neznám nikoho, kdo by chodil k doktorovi jen pro zábavu a z dlouhé chvíle vysedával v přeplněných čekárnách a taky neznám doktora, který by jenom tak někoho bezdůvodně nechával na neschopence. Tam asi ty korunky co neustále chybějí nebudou mizet v nenávratnu, jen se ptám proč z mého pojištění mají zdravotní pojišťovny takové paláce - možná zrovna tam jsou ty korunky co jinde tolik schází, protože nemalé částky jdou na koupi těch nemovitostí a taky pak nové vybavení, energie... další úředníci za které levněji kus práce odvede počítač... Jó já v práci pípnout o tom, že budu stávkovat za vyšší mzdu...to bych byla na ulici bez práce ještě dřív, než bych dokončila větu! Třeba je to tím, že nemám v rukou ,,rukojmí,,v podobě zdraví celého národa.... vrátí nás to zas do dob zaříkávačů a šarlatánů. A tak si říkám, jestli na konci tohoto roku v popelnicích nebude drobátko narváno, jestli krom miminek odložených hyenami tam dobrovolně nebudou i ti, kteří už na poplatky mít nebudou.

Co je to za bestii?!

Minulý pátek (27.7.2007) jsem si v bulvárním plátku přečetla otřesný článek o utýrané kočičce, kterou nějaké hovado přitlouklo na kříž z prken. V první chvíli se mi udělalo zle, jenom z pomyšlení jak asi to nebožátko muselo zkoušet, než pošlo... Co vede člověka k tomu, aby byl tak krutý?

Když si vzpomenu na vylomeniny, které jsem se navyváděla v období puberty, možná by to vydalo na knihu - nemám se za co stydět a mláďatům ve svém okolí můžu vyprávět své zážitky při kterých se budou válet smíchy po zemi, nebo se budou bát, ale CO BUDE VYPRÁVĚT DĚTEM TEN, KDO PŘIBÍJÍ ŽIVÁ ZVÍŘATA NA KŘÍŽ??? Posadí si svého caparta na klín a svým tichým a něžným hlasem bude vyprávět, kterak živá a důvěřivá kočička, utýraná rukou tatínkovou o život přišla?!? Co vyroste z někoho, komu se dává takový příklad? Teď se možná někde nějaký pan Přihlouplo chlubí a je pyšný na to co provedl, schovává se za jakousi rádoby příslušnost třeba k satanismu (vyznavači této víry prominou) a vůbec si nepřipustí, že tohle neschvaluje žádné náboženství a jen chorý mozek tím kydá špínu na ostatní solidní lidi a jejich víru. Nemám moc v lásce bulvární plátky, ale tenhle článek ukázal, jak bezzubé máme zákony. Týrání zvířat je téměř beztrestné a lidé jsou lhostejní k tomu co se děje v okolí jejich sousedům, natož mít soucit se zvířaty. Kam až to musí zajít, aby se nám oči otevřely?

Vím, že život se mrtvým nedá vrátit zpět, ale věřím na osud, ten je spravedlivý a tak tuhle zrůdnost určitě panu Přihlouplému vrátí i s úroky (přeji mu to na třikrát).

MHD - čistota sama :o)))

Mé každodenní cestování do práce se poslední dobou mění v utrpení a zkoušku odvahy a odolnosti organismu proti špíně a kdoví čeho ještě. Taky si určitě všímáte toho hnusu ve který se změnila čalouněná sedadla, místo lehce udržovatelných plastových a koženkových sedaček v tramvajích a autobusech. Je to jako sázka do loterie s nejistým výsledkem, kde namísto výhry získáte suchý posed a nebo naopak si kecnete do tekutiny neznámého složení. To vše je provázeno směsicí zatuchlých pachů.

Místo poklidného cestování po Praze zažívám chvíle, kdy si připadám jako pašík přepravovaný na jatka ve voze plném hnoje po předchozích ubožácích odsouzených na smrt. V dnešní době má asi tenhle pašík důstojnější přepravu než platící pasažér MHD - můžu být ráda, že se vůbec svezu i když za doprovodu dvou blech, které si poseděly na mé noze při cestě metrem do Centra. Na konečné při cestě do schodů tajím dech ve snaze ,,nedrapnout,, z plivanců a chrchelů TBC a kdoví co ještě poletující okolo vzduchem. Na refíž dorážím kolabující z nedostatku vzduchu a snažím se zapudit vzpomínku na cosi, co již pár dní rozplizle zdobí schody...

Hlavně že dbáme na dodržování zákazu kouření na zastávkách! Co třeba uzákonit dodržování základních hygienických návyků? Nevím co je horší - jestli se nadýchat kouře z cigarety a nebo stát po kotníky uprostřed takové špíny.